<<Katerina>>

Sedím v čekárně, nohy elegantně překřížené, a líně projíždím obsah v telefonu. Ticho protíná jen tiché hučení klimatizace a já si uvědomuji, že se poprvé po několika týdnech usmívám – doopravdy usmívám.

Jak zvláštní, nacházet útěchu v trýzni.

V trýznění Doriana.

V jejím trýznění.

Tiše si pobrukuji a předstírám, že čtu zprávy, ale ve skutečnosti se opájím vzpomínkou na dnešní odpoledne