Pohled Hazel

Slzy mi stékají po tváři, když mě Dorian pevněji svírá v náručí a tiskne si mě k sobě, jako by jeho tělo samo dokázalo zastavit bombu připoutanou k mé hrudi.

Snažím se do něj strčit, ale on se ani nehne – je příliš silný, příliš odhodlaný, příliš vyděšený.

"Rozbuška byla falešná!" křičí někdo za námi. "Nebyla zapojená přímo do vesty –!"

Srdce mi poskočí tak prudce, že se málem zhroutí