Hazel

Následujícího dne — po několika kolech milování, která zanechala mé tělo tím nejsladším způsobem měkké a rozbolavělé — ležím na zádech a zírám do stropu, zatímco Dorian je ke mně schoulený, teplý a těžký, jako by tam patřil.

V pokoji je šero, závěsy jsou stále zatažené, brzké ranní světlo jimi sotva proniká. Pomalu a opatrně mu projíždím prsty vlasy a v duchu počítám.

Dvaceti čtyřmi… dvaceti