Hazel

Má ruka zaškube po matraci.

Je prázdná.

Hazel tu není.

Oči se mi prudce otevřou.

Říkala, že se jde vyčůrat. Proč ještě není zpátky?

Po zádech mi přeběhne mráz.

Stalo se jí něco? Zkolabovala v koupelně?

Jsem z postele dřív, než vůbec pomyslím, srdce mi buší, jako by vědělo něco, co já ne.

„Hazel. Hazel, Hazel—“ Jednou zaklepu, pak rozrazím dveře do koupelny.

Nic.

„Hazel.“

Místnost je prázdná.