♤ Hades ♤

Lucyiny podpatky za mnou klapaly, zatímco jsem kráčel chodbou.

„Kam jdeš, Háde?“ zavolala.

Nezpomalil jsem.

„Jestli teď odejdeš, tak si nezašukáme,“ dodala, napůl se smála, napůl kňourala. „Mateo se na mě nalepí. Tohle je naše jediná šance dnešní noci—“

Její hlas se vytratil do hluku.

Protože jediné, co jsem slyšel, byl Pacův hlas z doby před několika vteřinami.

Zpanikařený. Roztřesený.