Stál jsem ztuhlý v zahradě a zíral na krev – její krev – na svých drápech. Opar prokletí se zvedl ve chvíli, kdy se vymanila a utekla, zanechávaje mě uvězněného v troskách mé vlastní ztráty kontroly. Její vůně stále visela ve vzduchu, nyní poznamenaná měděným nádechem strachu a bolesti. Žaludek se mi zvedal, jak mi myslí probleskovaly obrazy: má ruka na jejím krku, mé zuby odírající její kůži, ta