Čtyři dny ve stejném pokoji, kde se stejné čtyři stěny svíraly o něco blíž při každém mém probuzení. Přestala jsem počítat hodiny někdy kolem druhého dne. Bez Nikolaje po mém boku ubíhal čas jinak – pomaleji a chladněji, jako voda, která se nemůže rozhodnout, jestli má zamrznout.

Seděla jsem za stolem, když Jessa zaklepala, tři úhledná ťuknutí, ten zvuk mi teď byl tak známý jako můj vlastní tlukot