Držel mě za boky. Pevně, jistě, svými palci kroužil po kůži nad mými kyčelními kostmi, a když jsem se začala hýbat – pomalu se zvedat a klesat zpět dolů, nalézat rytmus, při němž se mu zatínala čelist a zadrhával dech – jeho ruce zůstaly tam, kde byly, vedly mě, aniž by mě ovládaly; důvěra muže, jenž strávil století tím, že velel všemu, a někde po cestě zjistil, že nevelet ničemu kromě ženy ve své