Sotva jsme dopili víno – sklenice stály prázdné na nočním stolku, poslední kapky ulpívaly na křišťálu –, když se Nikolajův výraz změnil. Ne postupně. Ráz naráz, jako když se nad vodou změní počasí, něco teplého a těžkého se přesunulo do prostoru mezi námi s takovou přítomností, že jsem to cítila na své kůži, ještě než se vůbec pohnul.

Jeho oči ztmavly. Nebyla to temnota kletby – bylo to něco teple