CAMILLA

Přibouchla jsem dveře své ložnice, opřela se zády o těžké dřevo a v žilách mi proudil surový, nefiltrovaný vztek. Třásly se mi ruce. Hruď se mi prudce zvedala. Opravdu ode mě všichni očekávali, že strávím zbytek života připoutaná k muži stvořenému z čistého ledu a ostnatého drátu? K muži, který se na mě díval spatra a nařizoval mi, abych změnila samotnou podstatu toho, kým jsem? Ještě jsme