VICTOR

Stál jsem u okna, ruce vražené v kapsách, a sledoval, jak slunce klesá do zálivu. V dálce tam stála stará budova – prázdná, opuštěná a zapomenutá.

Docela jako já poslední dobou.

Bože, měl jsem tak strašnou náladu. Vlastně jsem ji měl už celý týden. Jestli se brzy nevzchopím, Clara mě z týhle deprese vytáhne, ať se mi to bude líbit, nebo ne.

Někdo zaklepal.

"Jo?" zavolal jsem, aniž bych se o