„Prosím, pokračujte,“ naléhal Roman a svíral telefon, zatímco na něj padla chladná hrůza.

„Stella o půlnoci zkolabovala, když šla na záchod,“ třásl se Rebeccčin hlas ve sluchátku, těžký úzkostí. „Našli jsme ji ležet na studených dlaždicích. Okamžitě ji převezli do nemocnice a lékaři říkají, že její stav je kritický. Musíte hned přijet, pokud můžete.“

„Rozumím.“ Roman hovor ukončil. Na krátký okamžik se zahleděl skrz čelní sklo a obrnil si nervy, než vytočil Nořino číslo.

Uvnitř uzamčeného pokoje Nora popadla svůj zvonící přístroj.

„Noro, to jsem já,“ řekl Roman ponurým tónem. „Zrovna volala ředitelka. Stella zkolabovala v koupelně. Je teď v nemocnici. Jedu tě vyzvednout. Musíme okamžitě vyrazit.“

„Dobře, pospěš si!“ vyhrkla Nora. V hrudi jí vzplanula ostrá, fantomová bolest. Náhlá muka, která zažívala předtím, konečně dávala smysl. Bylo to mateřské pouto, děsivá předtucha, která ji varovala, že její dcera selhává.

„Poslouchej mě,“ instruoval ji Roman a nastínil zoufalý plán úniku. „Zajistil jsem odpojení hlavní elektrické sítě Crawfordovy soukromé nemocnice. Výpadek proudu uvrhne celou budovu do tmy. Využiješ to chaotické okno k tomu, abys nepozorovaně proklouzla kolem strážných. Zvládneš to?“

Nora sevřela látku své košile, až jí zbělely klouby. „A co Leo? Romane, neublíží mu náhlý výpadek proudu?“

„Ne,“ ujistil ji Roman. „JIP funguje na oddělených záložních generátorech s okamžitým náběhem. Jeho přístroje pro podporu života budou v bezpečí. Jen běžná oddělení se ponoří do tmy.“

Noru zaplavila úleva. Nikdy by si nedokázala odpustit, kdyby záchrana její dcery stála Lea život. „Budu připravená.“

Zastrčila si své věci do kabelky a stoupla si ke dveřím. Oči upírala na stropní světlo. Odpočítávala vteřiny a s každým úderem srdce se jí zatajoval dech.

Přesně o pět minut později se zdmi rozlehlo těžké mechanické bouchnutí.

Stropní světla zhasla. Hučení klimatizace utichlo. Obrovská nemocnice se ponořila do černočerné tmy.

Na chodbě propukly výkřiky. Sestry začaly zmateně pobíhat a stíny začaly protínat paprsky baterek.

Nora pootevřela dveře.

Hned z vedlejších dveří vyklopýtala ze svého apartmá Daphne. „Leo! Kde je moje dítě?“ křičela. Její pronikavý hlas prořízl chaotickou chodbu.

Strážkyně, která měla hlídat Nořiny dveře, okamžitě přikročila k nepříčetné ženě. „Paní Mercerová, dávejte ve tmě pozor na krok.“

Daphne se vrhla vpřed, popadla strážkyni za paži a pevně se jí chytila. „Vezměte mě na JIP! Musím vidět Lea! Je v nebezpečí!“

„Hned vás tam dovedu,“ ujistila ji strážkyně, a s námahou podpírala Daphninu váhu.

„Můj ubohý chlapeček!“ naříkala Daphne a tropila obrovskou, rušivou scénu. Přesto však přes rameno strážkyně Daphnin zlomyslný pohled prořízl tmu a záměrně se upřel na Nořiny pootevřené dveře. Na rtech jí pohrával vypočítavý úšklebek. Tento výpadek proudu použila jako zbraň, záměrně odtáhla strážkyni, aby poskytla Noře přesně tu skulinu, kterou potřebovala k útěku. Daphne chtěla, aby Nora zmizela. Pokud Nora uteče, nebude tu, aby Lea zachránila.

Nora se chopila příležitosti a vyklouzla ze svého pokoje. Splynula se stíny a rozběhla se dolů po betonovém požárním schodišti, nohy jí dopadaly na studené schody, jak upalovala za svobodou.

O dvě patra níže s blikáním a bzučením naskočily nouzové zářivky.

K Julianovi se chodbou hnal lékař s triumfálním úsměvem na tváři. „Pane Crawforde, to je zázrak! Komplexní test kostní dřeně paní Sterlingové se shoduje s panem Leem. Můžeme okamžitě přistoupit k život zachraňujícímu darování.“

Z Julianových ramen spadla obrovská tíha. Drtivé napětí, které ho udržovalo neochvějně vzhůru, roztálo v hlubokou úlevu. „Připravte okamžitě operační sál.“

„Ihned, pane.“

Ale Julianova úleva se vypařila vteřinu nato, co otočil hlavu. Chodbou spěchala Daphne, kterou přímo doprovázela ta samá strážkyně, jež byla pověřena hlídáním Nory.

Julianovy oči potemněly a upřely se na strážkyni. Zdálo se, že teplota na chodbě prudce klesla. „Proč jsi tady?“

Strážkyně ztuhla, když si uvědomila své katastrofální selhání v ostraze. Začala šmátrat po vysílačce. „Zkontrolujte, jestli je paní Sterlingová ve svém pokoji.“

Odpovědělo jí ticho.

„Owene!“ vyštěkl Julian, hlas protkaný jedovatou zlobou.

Owen se zhmotnil z nedaleké křižovatky. „Pane?“

„Zkontroluj záložní bezpečnostní kamery. Zjisti, kam šla.“

Owen vytáhl tablet a prsty mu kmitaly po obrazovce. Načetl záběry z externích kamer. „Pan Kensington právě projel svým autem hlavní bránou. Vyzvedl paní Noru během výpadku proudu.“

Julian zíral na zmrazený snímek Romanova auta. V jeho paranoidní mysli do sebe dílky skládačky zapadly. Zosnovat výpadek proudu v nemocnici, kde jeho syn leží připojený k přístrojům udržujícím ho při životě, nebylo ničím jiným, než pokusem Lea na jeho nemocničním lůžku zavraždit.

V Julianově hrudi vzplanul apokalyptický vztek. Neřekl už ani slovo. Otočil se na podpatku a sešel dolů do podzemních garáží. Vrhl se na sedadlo řidiče svého černého Rolls-Royce Phantom, dupl na plyn a s nebezpečnou zuřivostí vyrazil do noci, aby je pronásledoval.

Uvnitř uhánějícího Bentleye se Nora zhroutila do kožených sedadel, bez dechu a vyčerpaná. Cítila malý střípek bezpečí, jak nemocnice za nimi mizela.

Atmosféra uvnitř vozu byla těžká. Roman se naklonil a vzal ji za studené, třesoucí se ruce. Jeho pohledná tvář se stáhla hlubokým smutkem.

„Noro, musím ti něco říct,“ začal Roman vážným tónem. „Před chvílí mi volali novou informaci. Adoptivní rodiče odvezli Hazel do zahraničí. Přesunuli ji mimo náš dosah.“

Ta rána zasáhla Noru jako fyzický úder. Zprudka se nadechla a projela jí čerstvá vlna bolesti. Ještě než vůbec dokázala zpracovat tu ohromující ztrátu své dcery, Roman jí stiskl ruce a zasadil druhou ránu.

„A Stella,“ pokračoval Roman s těžkým hlasem. „Sanitka ji dovezla do státní nemocnice. Její akutní leukémie ji dostala do kritického stavu. Lékaři uvedli, že k přežití noci potřebuje okamžitou transplantaci.“

Krutá realita Noru dusila. Stěny auta se jí zdály, jako by se smršťovaly. Chtěla zachránit Lea i Stellu, ale čas vypršel. Musela učinit volbu.

„Jedeme nejdřív do té nemocnice na Stellinu operaci,“ rozhodla se Nora a její hlas přeskočil, ale byl pevný. Vytáhla telefon, displej se rozsvítil s fotografií jejích dvou holčiček. Slzy jí sklouzly přes řasy a vytrvale padaly na svítící sklo. Třesoucím se palcem přejížděla po jejich malých tvářičkách a v duchu prosila Lea o odpuštění.

Když Roman viděl, jak se hroutí, něžně k ní vztáhl ruku. Palcem jí setřel slzy z tváře.

„Neignoruj mě jako před pěti lety ve vězení,“ zamumlal Roman. „Ať se stane cokoli, i kdyby se k tobě svět otočil zády a opustil tě, vždycky budu tvůj nejlepší přítel. Jsem jediný člověk, kterému můžeš věřit.“

Než stihla Nora odpovědět, šofér zařval.

Dupl prudce na brzdy. Bentley šel do smyku a pneumatiky zaskřípěly o asfalt. Nora a Roman byli vymrštěni vpřed proti sedadlům.

Masivní černý Rolls-Royce se přehnal přes jízdní pruhy a zablokoval jim cestu.

Skrz čelní sklo Nora uviděla, jak se otevírají dveře u řidiče. Julian vystoupil do rušné ulice. Ignoroval troubení okolního provozu. Řítil se k nim, zpola zahalený stíny tlumeného, blikajícího pouličního osvětlení. Jeho elegance vysoké společnosti se vytratila. Vyzařovala z něj krvelačná, vyšinutá aura. Vypadal jako pomstychtivý duch, který se vydrápal z pekla, aby si vyžádal její duši.

Julian dorazil k Bentleymu, popadl těžkou kliku dveří a hrubou silou je roztrhl dokořán.

Dovnitř se vřítil chladný noční vzduch doprovázený jeho hrozivým, vražedným pohledem. Nořino srdce bušilo do žeber. Oči se jí naplnily hrůzou, jak se stáhla zpět do kožených sedadel.

„Juliane, prosím tě, poslouchej...“ žadonila roztřeseně.

Julianovy oči však sršely smrtícím úmyslem. Uťal její prosbu a jeho hlas klesl do hrdelního zavrčení.

„Noro Sterlingová, ty si přímo koleduješ o smrt!“