{Pohled Harper}

Stojím zamrzlá na chodbě a mrkám na Morettiho ostře řezanou tvář. Dech se mi zadrhává v hrdle. Čekám, že se ta věta přeskupí v něco víc frustrujícího. Ta slova se ale nemění. Visí v prostoru mezi námi, těžká a nemožná. Mým tělem se přežene obrovská vlna úlevy a uvolní pevný svitek úzkosti, který mi na hrudi seděl celé dny. Mám k odevzdání tolik úkolů. Čekají mě skupinové prezentace