{Pohled Harper}

Stisknu opotřebovanou mosaznou kliku v očekávání, že se dveře rozletí a přivítají mě s otevřenou náručí zpět do civilizace. Připravuji se na dramatické, slzami zalité shledání s bezpečím mého vlastního životního prostoru.

Ani se to nehne.

Stojím v potemnělé, tiché chodbě a mrkám na odštíplé dřevo dveří svého bytu. Jasně. Zamčeno. Samozřejmě, že je zamčeno. Dává to naprostý smysl. N