{Z pohledu Harper}

Smích nepřestával.

Nevytratil se do pozadí. Neztichl ze slušnosti. Zůstával, hlasitý a vrstvený, odrážel se aulou, jako by tam našel svůj domov.

A nebyl to jen smích.

Teď se do něj mísily i další zvuky. Cvakání fotoaparátů. Pípání upozornění. Ostré, téměř rytmické ťukání lidí, kteří něco přidávali, posílali, sdíleli.

„Sestříhejte to, ať se to dá postnout,“ řekl někdo.

Brody.

Ani