{Z pohledu Harper}

Rocco.

Ve dveřích mého pokoje.

Za denního světla a na místě, kde si lidé hleděli svého, chodili na přednášky, stěžovali si na úkoly a – za žádných normálních okolností – neinteragovali s muži, kteří vypadali, že by se mohli jen tak připlet do rvačky a odejít s cizí krví na kůži.

Na vteřinu jsem na něj jen zírala a on zíral na mě. Ani jeden z nás nic neřekl. Pak to mému mozku do