{Z pohledu Harper}

Stála jsem tam déle, než jsem měla.

Přímo na okraji kampusu, jako by na zemi byla nakreslená nějaká neviditelná čára, o které jsem si nebyla úplně jistá, že ji ještě smím překročit.

Což bylo směšné.

Byla to škola. Moje škola. Platila jsem školné. Trpěla jsem na přednáškách a vlastnila jsem nejmíň devět propisek, které na tomhle přesném místě přestaly psát uprostřed zkoušky.

Takž