Clara zírala na malého kluka opírajícího se o rám dveří výslechové místnosti. Leo na ni vrhl drzý, neomluvný úšklebek a své malé ruce měl zabořené hluboko do kapes kalhot ušitých na míru. Na pětiletého chlapce vypadal až směšně upraveně a vyzařovala z něj frajeřina, která drásala Clařiny pocuchané nervy. Odsunula plastovou židli, jejíž kovové nohy hlasitě zaskřípaly o levné linoleum. Ignorovala zp