Zprvu si Vivienne myslela, že si s ní jen pohrává vlastní mysl. Jakmile se však rozběhla blíž, uvědomila si, že tam na břehu skutečně leží člověk, tváří zabořený do písku. Netušila, zda je mrtvý, nebo živý.

Vivienne vyrazila k ležící postavě. Čím víc se však blížila, tím pomalejší byl její krok, protože ta postava jí byla až příliš povědomá.

Srdce se jí divoce rozbušilo. Modlila se, aby to nebyl G