Cora rychle ucouvla a vymanila se z opojného žáru jeho sevření. „D-děkuji, pane Lockwoode.“ Přinutila své roztřesené prsty, aby se uklidnily. „Jsem Cora Vanceová z překladatelského oddělení. Pro dnešní obchodní vyjednávání budu vaší tlumočnicí.“

Gideon ze sebe vydal hluboké zabručení. „Děkuji, slečno Vanceová,“ odpověděl a v jeho hlubokém hlase zaznělo zvláštní vzrušení.

*Bohu díky, že to drží v profesionální rovině.* Cora ze sebe vydala roztřesený výdech a otočila se, aby odvedla Gideona a kaelorské obchodní partnery do klubu Solstice.

Zarezervovala ten největší soukromý salónek v klubu. Jakmile odvedla muže dovnitř, vyšla ven, aby nařídila obsluze podávat oběd za dvacet minut.

Když se vrátila, velký kulatý stůl už byl zaplněný.

„Slečno Vanceová, sedněte si na mé místo.“ Tobias se postavil. „Opravdu potřebujeme vaši pomoc s tlumočením. Mám k vyřízení naléhavé záležitosti a brzy budu muset odejít.“

Cora ztuhla. Prázdná židle byla přímo vedle Gideona. Kaelořané obsadili opačnou stranu, takže neměla možnost protestovat. Posadila se a držela páteř narovnanou.

Jednání se celé odpoledne soustředilo především na vyjednávání sazeb za námořní přepravu. Kaelorský jazyk, valerijština, plynul v jemných, tlumených tónech. Chtěli zvýšit objem svých nákupů, ale zároveň požadovali nižší cenovou nabídku na přepravní náklady. Aby zachytila jejich tiché protinávrhy, musela se Cora naklánět hluboko nad stůl.

Pokaždé, když se naklonila dopředu, otřela se její odhalená paže o Gideonovu. Měl na sobě tenkou košili a teplo vyzařující z jeho kůže sálalo skrz látku. Každý takový letmý dotyk jí vháněl do hlavy syrové záblesky z jejich noci v hotelu. Pamatovala si tíhu jeho těla, které ji tlačilo dolů, tření jeho drsných dlaní o její holou kůži a drsný rytmus jeho dechu ve tmě.

Do tváří se jí nahrnulo horko a vypálilo jí karmínovou stopu až na krk.

*Přestaň na to myslet, Coro! Soustřeď se na čísla.*

Dokončila překlad další složité klauzule v zoufalé snaze skrýt svou rozpálenou tvář. Potřebovala se nějak rozptýlit, a tak naslepo sáhla po křišťálové sklenici na víno na stole a pro uklidnění se napila.

Na její tvář se upřel těžký pohled. Cora otočila hlavu. Gideon seděl opřený ve svém křesle a bradu si nenuceně opíral o hřbet ruky. V koutcích úst se mu kroutil predátorský úšklebek. Jeho tmavé oči se upíraly na její ústa.

*Proč se na mě takhle dívá?*

V hrudi jí vyskočila panika. Podívala se dolů na stůl. Její vlastní nedotčená sklenice stála bezpečně po její levici. Křišťálová stopka, kterou momentálně svírala v pravé ruce, patřila Gideonovi.

Právě se napila jeho červeného vína. Její rty se přitiskly přesně na okraj, kde byly předtím ty jeho.

Víno, které jí ulpělo na jazyku, působilo jako roztavené železo. Uvězněná pod jeho neústupným pohledem se přinutila tekutinu polknout a s předstíraným klidem položila sklenici zpět na stůl.

Gideon sledoval nepatrný třes jejích prstů. *Jak vyrovnaná žena,* pomyslel si v duchu a v očích mu zajiskřilo temné uspokojení.

Díky tomu, že Gideon projevil ohledně přepravních podmínek velkorysost, intenzivní vyjednávání skončilo o třicet minut dřív. Obsluha obratem přivezla vozíky s honosnými pokrmy.

Klimatizace v místnosti však kvůli velkému počtu lidí chrlila ledový vzduch. Cora do sebe vpravila pár soust jídla, ale její žaludek se proti ledovému průvanu okamžitě vzbouřil. Prudce ji zalila vlna nevolnosti. Na čele jí vyrazil studený pot, zatímco křečovitě svírala ubrousek.

Gideon si všiml její náhlé bledosti a viditelného třesu, který cloumal jejím tělem. „S vyjednáváním jsme skončili,“ řekl plochým a velitelským tónem. „Běžte si odpočinout.“

„Děkuji, pane Lockwoode.“ Cora si přitiskla ruku na ústa. Žaludek se jí zvedl. Neschopná vydat ze sebe další slabiku, odsunula židli a vyřítila se ze salónku.

Muž zúžil své tmavé oči a sledoval její zoufalý úprk chodbou.

Cora vpadla na toalety, minula mramorová umyvadla a zapadla rovnou do prázdné kabinky. Chytila se okrajů porcelánové mísy a začala zvracet ještě dřív, než stačila dveře vůbec zajistit.

Dávila se, dokud se jí nevyprázdnil žaludek a hořká pachuť žluči jí nevypálila hrdlo. Po několika minutách hlubokých, roztřesených nádechů začala silná nevolnost konečně ustupovat. Natáhla ruku, spláchla záchod a setřela si z obličeje studený pot.

Když se otočila k odchodu z úzké kabinky, zarazila se uprostřed kroku.

Cestu jí blokovala vysoká postava.

„P-pane Lockwoode.“ Cora si málem překousla jazyk. Gideon stál ležérně opřený o zárubeň dveří dámských toalet. Těžká, temná aura, kterou vyzařoval, zcela pohltila stísněný, kachličkami obložený prostor. „Tohle jsou dámské toalety. Pánské jsou hned vedle.“

Gideon se ani nehnul. Ani se jí nepodíval do tváře. Místo toho sklopil zrak a jeho tmavé, kalkulující oči zíraly přímo na její ploché břicho.

Z pouhé intenzity jeho soustředění začal Coře divoce bušit tep do žeber. Malou místnost zaplavilo dusivé napětí, které přerostlo v čirou paniku. Přitiskla záda ke stěně kabinky a připadala si zahnaná do kouta jeho vtíravým pohledem.

Strčil ruku do kapsy, přiblížil se k ní a mrazivě lhostejným tónem se zeptal: „Jste těhotná?“