Byl světlem, které projasnilo její mládí.

V Rosalindině srdci vzkypěla vlna hořkosti, ale brzy vyprchala a zanechala v ní pocit klidu.

Věnovala Eleanor jemný, upřímný úsměv. „To byly jen hlouposti, které jsem dělala, když jsem byla mladá a pošetilá. Teď, když jsem vyrostla, už se nemůžu chovat jako zamilovaná dívka. Navíc Lucian také není tak špatný...“

„Opravdu ses přes něj přenesla?“ zeptala se