Rosalindina slova krok za krokem vysála z Alistairovy tváře barvu, zatímco znechucení a nenávist v jejích očích mu probodly srdce jako dýka.

Z hrudi mu vyzařovala palčivá bolest a Alistair cítil, jak ho opouštějí síly.

Alistairovi najednou bleskla hlavou vzpomínka. Jeho tvář potemněla, když se otočil k Rosalind a zeptal se: „Co se ti v těch kasárnách stalo?“

Odpověděla: „Jak směšná otázka, markýzi