Rosalind zamrkala, její dlouhé řasy se s každým mrknutím lehce zachvěly.

Rosalind se slabě, omluvně usmála a řekla: „Lorde Davenporte, to jste špatně pochopil. Nejde o to, že bych nechtěla, prostě jen nevím, co říct.“

Luciana to na okamžik zarazilo. Zíral na Rosalind, zatímco se mu po tváři rozlil nevěřícný úsměv.

Pomyslel si: „Rosalind opravdu řekla, že neví, co říct?“

Když byla malá, dokázala Ro