Se zaťatými zuby překonala bolest, vyprostila si paži a ustoupila zpět před Luciana. Než stihl vybuchnout vzteky, rychle pronesla: „Pojďme.“

Lucianův hněv sice neopadl, ale ani se nevystupňoval. Zkrátka jen upřel na Alistaira ledový pohled.

Pak se mu po tváři rozlil posměšný úsměv, jako by ho právě něco napadlo.

„Před pár dny jsem si pořídil psa,“ řekl Lucian s výsměšným úšklebkem. „Ale místo aby