Tristan si mě zkoumavě a dlouze prohlédl. „Našla jste, co jste hledala?“

Nedokázala jsem přesně vyjádřit tu směsici emocí, které ve mně vířily – částečně úleva, částečně smutek, ale hlavně hořký, až absurdní pocit ironie.

Zavrtěla jsem hlavou, pak přikývla. „Děkuji. Dnes večer vás vezmu na pořádnou večeři. Už jsem zarezervovala stůl v otočné restauraci.“

Tristan pozvedl obočí. „Tak to už se začíná