Osud mi uštědřil tvrdou ránu. Věřila jsem, že tentokrát mi štěstí mezi prsty neproklouzne. Přesto mě realita zasáhla takovou silou, že jsem se zapotácela, zmrzlá až na kost. Možná to byl trest – nemilosrdný výsměch mé přílišné sebedůvěře.

Nikdy mi nebylo souzeno být s Tristanem. Znovu se na mě podíval a já si to naivně vyložila jako něco víc. Bez důvěry nebyly city ničím jiným než iluzemi – krásný