„Hej.“ Vivian k ní vykročila sebejistým, okázalým krokem, ukázala na Ruby a pak švihnutím zápěstí mrštila hromadu složek na její stůl, až se papíry rozletěly na všechny strany. „Ukliď ten svinčík.“

Zvuk rozsypaných papírů prořízl ticho kanceláře a Ruby sebou trhla. Vzhlédla a uviděla Vivianin samolibý obličej, jak se nad ní tyčí. „Tohle ale nemám na starosti,“ vykoktala Ruby.

„Teď už to na starost