Ruby couvla, stažená ramena a hlavu skloněnou k zemi, a sotva slyšitelně zamumlala: „Promiň, to jsem nechtěla.“

Vivian se chladně a s posměchem zasmála a vzápětí se natáhla, aby jí vzala kelímek z roztřesených rukou. Pod Rubyiným zpanikařeným pohledem kelímek záměrně naklonila a nechala vařící kávu vytéct.

Horká tekutina jí potřísnila hřbet ruky. Prostoupila ji vlna palčivé bolesti. Potlačila zast