Ve vyšší společnosti nebylo tajemstvím, že Cyrus byl přijat královskou rodinou z Aldovie jako vážený host. Byl to známý společník princezny té země. Tu exkluzivní pamětní medaili viděl na vlastní oči.

Poznal by padělek na míle daleko.

Freya se tiše zasmála. "Proč bych něco tak důležitého ukazovala zrovna vám?"

Ten skrytý význam visel těžce ve vzduchu. Blaire si to zkrátka nezasloužila vidět.

Blaire se třásla vzteky, přesto vyloudila křečovitý, umělý úsměv. "Netroufáš si nám ji ukázat, viď? Pane Lockwoode, jak můžete už teď usoudit, lže, až se jí od pusy práší. Ví, že vás přijala královská rodina a že jste tu medaili už někdy viděl. Netroufne si vytáhnout ten svůj levný padělek."

Blaire obrátila svou pozornost zpět k Cyrusovi, její tón se výrazně zjemnil, aby zněla smířlivě a ukřivděně.

Cyrus dál upíral svůj temný pohled na Freyu. "Byl to můj nápad zaměstnat designérku Lyru. Já jsem ten, kdo schválil platbu dvou set milionů dolarů. Pokud můžete dokázat, že jste Lyra, nechám tuto záležitost plavat."

Učinil k ní pomalý, rozvážný krok a jeho vysoká postava se nad ní tyčila. "Ale pokud to nedokážete, osobně se postarám o to, abyste v Bremertonu nenašla jediné místo."

Jak Cyrus zkracoval vzdálenost mezi nimi, ovála Freyu výrazná vůně.

Její tělo ztuhlo.

Byla to velmi specifická, na míru vytvořená směs kolínské od Gucciho. Ostré tóny cedru a koření zasáhly její smysly a ve zlomku vteřiny strhly její mentální bariéry. Byla to naprosto stejná vůně, jakou měl na sobě muž, se kterým strávila tu temnou, chaotickou noc před šesti lety.

Krev v žilách jí ztuhla. Zírala na ostré linie Cyrusovy čelisti a její mysl pracovala na plné obrátky. Proč by mocný Cyrus Lockwood nosil naprosto stejnou vůni jako onen cizinec z toho hotelového pokoje?

Krev se jí vytratila z tváře.

Cyrus si všiml její náhlé bledosti. Pro něj to byl ten nejlepší důkaz, že má před sebou lhářku zahnánou do kouta. Narovnal se a shlédl na ni s čistým opovržením. "Jelikož to nemůžete dokázat, okamžitě opusťte tuto budovu. Jinak vás nechám vyhodit ochrankou."

Blaire stála stranou a se samolibým uspokojením se ušklíbala. Považovala Freyu za naprostého blázna, že se po šesti letech vrátila jen proto, aby si vykopala vlastní hrob.

Freya zničehonic zvedla hlavu a potlačila děsivé vzpomínky zpět do hlubin své mysli. Na tváři se jí rozzářil oslnivý, vzdorný úsměv. "Pane Lockwoode, jste si tím jistý?"

Cyrus přimhouřil oči, ale neodpověděl.

Freya udržela jeho pohled. "Pokud dokážu, že jsem skutečně Lyra, ponese slečna Kensingtonová následky za to, že mě uhodila?"

Blaire ztuhla. V hrudi jí vzplála panika, když vzhlédla k Cyrusovi. Ačkoliv si veřejnost myslela, že tvoří pár, Cyrus se jí ve skutečnosti nikdy nedotkl. Jejich vztah byl postaven na křehkých základech. Nepochybně by měl spoustu otázek, kdyby si vše pečlivě nenaplánovala a nezarezervovala ten hotelový pokoj před šesti lety na své vlastní jméno.

"Pane Lockwoode..." začala Blaire.

Cyrus ji bez jediného pohledu přerušil. "Ano. Přinutím ji, aby se omluvila."

Freya zastavila svou ruku, kterou už sahala do své značkové kabelky. Nevěřícně k němu vzhlédla. "Vážně? Pouhá slovní omluva za fyzickou facku do tváře?"

Cyrus se zamračil, očividně nespokojen s tím, že na něj neúnavně tlačila. "Co jiného očekáváte?"

"Oko za oko, zub za zub. Nebudeme si kvit, dokud jí tu facku přes tvář nevrátím."

Okolní zaměstnanci zatajili dech. V hale bylo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Freyino nekompromisní, dominantní jednání začalo přiklánět dav na její stranu. Jen člověk se skutečnou mocí a ryzím talentem by si dovolil se Cyrusem Lockwoodem takto vyjednávat.

Cyrus pevně stáhl rty. Nikdo si nikdy nedovolil mu diktovat podmínky tak povýšeným způsobem.

Vydal ze sebe tichý, varovný povzdech. "Nepokoušejte u mě štěstí."

"No, předpokládám, že si tedy budete muset najít jiného designéra. Odmítám spolknout tuhle urážku."

Freya vytáhla ruku z tašky a mrštila těžkým, lesklým předmětem na skleněný prodejní pult mezi nimi. Autentická aldovijská královská pamětní medaile zachytila stropní světla a její spletitý erb i zasazené klenoty se nepopiratelně rozzářily.

"Vzhledem k tomu, že už jste jednu viděl, musíte umět poznat pravou, když vám leží přímo před očima."

Než se mohl Cyrus nebo kdokoliv jiný naklonit k bližšímu ohledání, Freya medaili ze skla sebrala, vhodila ji zpět do tašky a otočila se na podpatku. Zamířila přímo k východu, s hlavou vztyčenou, a zanechala dohodu za dvě stě milionů dolarů v prachu za sebou.

Blaire zírala na místo, kde medaile předtím ležela. Sklopila hlavu a zatínala zuby tak silně, až ji bolela čelist. Jak může být ta mrcha ve skutečnosti legendární Lyra?

Cyrus přetáhl Lyru z Nova Jewelry speciálně pro Blaire. Poplatek za zrušení smlouvy ve výši dvě stě milionů dolarů byla ohromující částka, kterou si Blaire sama nikdy nemohla dovolit. Blaire nikdy nenapadlo, že její ubohá nevlastní sestra a geniální designérka jsou jedna a tatáž osoba. Tím, že uhodila Freyu, Blaire veřejně ponížila Cyruse a zničila jeho masivní investici.

"Pane Lockwoode, já..." natáhla se Blaire v panice a zoufale se snažila zachránit situaci.

Drapla ho za rukáv.

Cyrus chladně vytrhl svou paži a setřásl její dotek, jako by byla nemocná. Otočil hlavu a pohlédl na ni s výrazem zbaveným jakéhokoliv lidského tepla. "Postarejte se o tenhle nepořádek sama."

Rázným krokem vyrazil ke skleněným dveřím, aniž by se ohlédl.

Ve chvíli, kdy Cyrus vyšel z budovy Aura Jewelry, přispěchal bodyguard v na míru střiženém černém obleku, aby otevřel zadní dveře čekajícího vozu Rolls-Royce.

Cyrus vklouzl na luxusní kožené sedadlo. Na krátký okamžik pohlédl z tónovaného okna a pak přesunul pohled na svého asistenta na sedadle spolujezdce. "Udělejte komplexní prověrku minulosti Lyry. Chci mít každou informaci na svém stole do dvou dnů."

Mezitím uvnitř sluncem zalité vily u moře.

"Blaire je strašná, zlá ženská."

Ruby seděla se zkříženýma nohama na plyšovém koberci a ve svých malých ručkách pevně škrtila vycpanou panenku. Vedle ní se Jude nakláněl přes rameno svého bratra Finna. Oba chlapci měli naprosto shodný výraz hlubokého znechucení, jak zírali na svítící obrazovku notebooku.

"Dokonce vypadá ošklivě i uvnitř," konstatoval Jude. Otočil hlavu, aby se podíval na své mladší sourozence. "Tato žena se opovážila šikanovat maminku. Musíme maminku pomstít."

Ruby si opřela bradu o dlaň a její velké oči rychle mrkaly, jak přemýšlela. "Ale jak to s ní uděláme?"

Všichni věděli, že musí své plány před matkou utajit. Freya by nikdy nedovolila, aby se zapletli do problémů dospělých.

Jude si lámal hlavu, poklepával prsty o koleno, až zničehonic luskl prsty. "Mám nápad. Pamatujete si, co nám říkala teta Gia? Říkala, že Blaire má nějakého zazobaného sponzora, který za ní stojí. Začněme tím, že dostaneme jeho."

"Jak se ten muž jmenuje?" Ruby vzhlédla ke stropu a snažila se vybavit si drby, které zaslechla.

"Cyrus Lockwood."

Finnovy prsty létaly po klávesnici notebooku a naťukaly to jméno do vyhledávače. Okamžitě vyskočila záplava firemních profilů, novinových článků a finančních zpráv o Cyrusovi Lockwoodovi a Apex Group.

Finn klikl na první výsledek obrázku. Obrazovku vyplnil portrét Cyruse ve vysokém rozlišení.

Tři děti ztuhly na místě.

"Proč se... tomu muži tak moc podobáme?" zeptal se Jude a hlas mu klesl do šokovaného šepotu. Nemohl odtrhnout oči od obrazovky. Tvar očí, rovný nos, chladná a vypočítavá aura – bylo to jako dívat se do magického zrcadla, které ukazuje jejich budoucí já.

Freya nikdy o jejich otci neřekla jediné slovo. Vždy se této otázce vyhýbala. Při pohledu na tuto fotku měly trojčata silný, nepopiratelný pocit v kostech, že Cyrus Lockwood je ten muž, který poskytl polovinu jejich DNA.

Finn si tiše odfrkl a v očích mu zajiskřil potutelný, zlomyslný záblesk. "Jestli je tenhle miliardář opravdu náš tatínek, pak budou věci mnohem jednodušší."

"Ale jak se k takovému muži dostaneme?" zeptal se Jude, který byl vždycky ten praktický.

"O to se neboj. Už mám perfektní plán." Finn rozklikl novou kartu v prohlížeči. "Značka dětského oblečení pod Apex Group momentálně hledá ambasadora. Vpadneme na ten konkurz a já se postarám, abychom ho vyhráli."

Ruby, která byla všeobecně známá jako ta nejchytřejší a nejteatrálnější z těch tří, se s neochvějným sebevědomím poplácala po hrudi. Věděla, že ona je ideálním kandidátem pro provedení této infiltrační mise.

"Zlatíčka, jsem zpátky!"

Přední dveře cvakly a následoval zvuk klíčů dopadajících do misky v předsíni.

Když Finn uslyšel Freyiny hlas, v panice zabouchl notebook a zastrčil ho pod dekorační polštář.

"Vítej zpět, Vaše Veličenstvo!"

Tři děti vyskočily z koberce, vyběhly z obývacího pokoje a vrhly se Freye kolem nohou.

Jejich vřelé, nadšené přivítání zahnalo přetrvávající stíny ve Freyiny mysli a vykouzlilo na jejích rtech upřímný úsměv. Dřepla si do výše jejich očí a vtáhla si je do obrovského objetí. "Nedělali jste tetě Gie žádné problémy, když jsem byla pryč, že ne?"

"Maminko, jak tě mohlo napadnout, že bychom otravovali tetu Giu?" Finn naklonil hlavu a představoval obraz čisté nevinnosti.

"Samozřejmě, že ne! Teta Gia nám dokonce přinesla sladké jahodové dortíky, když se vrátila," přidala se Ruby s andělským úsměvem.

Freya zvedla obočí, protože znala své děti lépe než kdokoliv jiný na světě. Z těch tří byl Finn proslulý svou neposlušností, proříznutou pusou a neustálým koumáctvím. To rozhodně byly rysy, které nezdědil po ní. Jude byl ten klidný, vnímavý, který vždy přijímal zodpovědnost a staral se o své mladší sourozence. Nejmladší, Ruby, byla rošťácká a velmi přesvědčivá a často fungovala jako mozek operace, který natahoval její bratry do špatných nápadů.

"Maminko, nevypadáš vůbec dobře. Někdo ti tam venku ubližoval?" zeptal se Jude a jeho bystré oči zachytily jemné napětí kolem jejích úst.

Freya zaváhala a její úsměv na zlomek vteřiny ochabl. Neodpověděla mu hned. To setkání s ní otřáslo. Nemohla přijít na to, proč jí ten děsivě mocný muž, se kterým se dnes setkala, připadal tak povědomý, ani proč měl na sobě naprosto stejnou, na míru vytvořenou kolínskou od Gucciho jako onen cizinec před šesti lety. Měla pocit, jako by ze záhrobí natáhl ruku duch a popadl ji za hrdlo.

"Maminko, ty nám něco tajíš." Jude si překřížil ručky.

Když si Freya uvědomila, že její vnímavý syn ji hned prokoukl, nasadila zářivější úsměv a znovu se postavila. "Jsou to jen nudné pracovní záležitosti. S vámi dětmi to nemá nic společného. Běžte si umýt ruce a já vám udělám něco k jídlu."

Právě když se k nim otočila zády a udělala krok ke kuchyni, v kabelce jí zavibroval mobil.

Freya ho vytáhla a zadívala se na svítící obrazovku.

Byl to hovor od Blaire a Freyu to nepřekvapilo.