Další ráno přišlo příliš brzy.

Pekárna byla tichá – vzduchem se neslo jen tiché hučení pecí a slabá vůně cukru a droždí. Roxana stála za pultem, zasouvala do horka čerstvý plech s pečivem a měkká záře z pece jí hladila kůži. Byla tu už od doby před rozbřeskem, jako vždycky. První, kdo dorazil, jediná vzhůru, zatímco zbytek města ještě snil.

Její tělo se pohybovalo na autopilota, ale mysl byla jind