Chlad byl neúprosný.

Ne ten druh, který štípe do kůže a s pohybem mizí – tohle byl chlad, který se držel, prolézal srstí i masem a zažíral se do morku kostí. Už celé dny Declan s Knoxem putovali krajinou sešitou z ledu a ticha, kde vítr vyl jako vyhladovělý predátor a obloha měla neustále barvu starých kostí.

Svahy pokryté ostnatou námrazou. Žádné cesty. Žádné známky života. Jen nekonečná bělota,