Alistair balancoval na prahu spánku – vznášel se na pomezí mělkého vědomí a pozvolného propadu do říše snů.

A Roxana… plula přímo k němu.

Vstoupila do Alistairova snu.

Přechod byl neznatelný – pomalé prosakování z temného závoje myšlenek do něčeho těžšího, hutnějšího. Očekávala odpor, nějakou překážku. Ale jeho mysl se otevřela jako pootevřené dveře, oslabená dlouhým zanedbáváním.

A uvnitř… vládlo