Declan seděl u kuchyňského stolu, napětí bylo stále patrné v tuhé linii jeho ramen, zatímco Roxana se pohybovala u linky a dokončovala poslední úpravy jejich snídaně.

„Urval bych mu hlavu rovnou z ramen,“ řekl potichu, i když na způsobu, jakým to pronesl, nebylo nic ležérního.

Roxana se na něj nejprve nepodívala. Donesla talíř a s pevnýma rukama ho položila před něj.

„A to,“ odpověděla, „je přesně