**POV: VALENTINA**

Nejsem na téhle akci ani hodinu a už mám chuť se odsud vyhrabat. Ze všech stran mě obklopují neúnavné, šeptající davy. Cítím, jak se mi s každým krokem do zad zarývají jejich dusivé, lítostivé pohledy. Všichni v téhle místnosti přesně vědí, jak veřejně a ponižujícím způsobem to s Prestonem skončilo, a nebojí se dát najevo svůj falešný soucit. Zoufalá po nějakém rozptýlení popadnu křehkou sklenku šampaňského ze stříbrného tácu, který kolem nese číšník. Rychle kličkuji mezi elegantně oblečenými hosty, ignoruji jejich tlumené hovory a protlačím se těžkými skleněnými dveřmi.

Odlehlá terasa mi okamžitě přinese úlevu. Zhluboka se nadechnu svěžího nočního vzduchu. Tady venku, pod třpytivými světly města, se ohlušující hluk tanečního sálu mění v tupé hučení. Na jeden zoufalý lok do sebe kopnu drahé šampaňské a prázdnou křišťálovou skleničku položím na kamennou římsu.

Kabelka mi zavibruje u boku. Vytáhnu telefon a přečtu si svítící zprávu od Natea. Zdržel se na své akci v galerii a nebude mi moct poskytnout psychickou podporu, kterou dnes večer tak zoufale potřebuju. Tiše popotáhnu a zamrkáním zaženu náhlé štípání v očích. Zastrčím telefon zpátky do značkové kabelky. Nemělo by mě to překvapovat. Nate tyhle škrobené firemní akce nenávidí. Šel se mnou jen jednou, než přenechal povinnost mého doprovodu Prestonovi. Ale když vidím, jak jsou Warren a Martha uvnitř rozptylováni jinými důležitými hosty, dopadá na mě to kruté uvědomění s dvojnásobnou silou. Zase jsem sama.

**POV: DARIUS**

Dnes večer vypadá naprosto úchvatně. Odvážné černé šaty s rozparkem k stehnu obepínají její křivky jako druhá kůže a odhalují přesně tolik, aby mě to dohánělo k šílenství. Sleduju ji ze stínů poblíž okraje tanečního sálu. Pohybuje se přeplněnou místností s nenucenou grácií skutečné královny. Zdá se, že se jí nedotýkají ty ubohé, lítostivé pohledy, které sledují každý její pohyb. Drží hlavu vztyčenou a rozdává zdvořilé úsměvy, které dokonale skrývají její vnitřní zmatek. Je pro nás kurva dokonalá.

My tři jsme se jasně dohodli, že na ni půjdeme pomalu. Chceme jí dát čas, aby se přizpůsobila. Ale když ji dnes večer sleduju, stojí mě to každou špetku mé nadpřirozené sebeovládání, abych ji neodtáhl někam z dohledu. Můj vlk mi v hlavě zběsile přechází a s rykem se dožaduje nadvlády. Chce ji přitisknout ke zdi, odhalit její krk a hned teď si ji fyzicky označit. Chci, aby navždy cítila naše opojné pouto, které ji k nám váže. Ale já si silou volím trpělivost. Naše obrovská alfa ega vyžadují, aby ji to k nám upřímně přitahovalo. Potřebujeme, aby si nás vybrala z vlastní svobodné vůle, aniž by ji kousnutí ovlivnilo proti její vůli.

Vidím, jak sama vyklouzne na terasu. Plynule se omluvím z nudného rozhovoru s firemním partnerem a následuji ji ven do chladného nočního vzduchu. Tiše vkročím na kamennou terasu, kroky udržuju lehké. Zrovna když se k ní chci zezadu přiblížit, prudce se otočí.

Tvrdě narazí do mé pevné hrudi. Zbývající kapky šampaňského z její odložené skleničky přetečou přes okraj a vyšplíchnou přímo na mou drahou bílou košili.

„Panebože, strašně se omlouvám,“ vykoktá ve slepé panice. Její jemné ruce okamžitě vyletí k mé hrudi. Zběsile se snaží setřít mokrou skvrnu z mých prsních svalů, aniž by mi vůbec pohlédla do tváře.

„Netrapte se tím,“ řeknu tiše.

Při hlubokém zadunění mého hlasu okamžitě ztuhne. Pomalu zvedne zrak a její velké, uhrančivé zelené oči se setkají s mými.

„Darius?“

Můj vlk se mi v hrudi hrdě dme. Poznala můj hlas, aniž by mi vůbec viděla do tváře.

„Omlouvám se za tu košili. Neviděla jsem vás tam ve tmě stát,“ vydechne a ruce jí neohrabaně klesnou podél těla.

Nenuceně si zapnu sako na míru, abych tu vlhkou skvrnu skryl. „Vůbec nic se neděje. Budeme dělat, jako by se nic nestalo.“

Věnuje mi dechberoucí, ulehčený úsměv. Jeho čirá krása mě zasáhne přímo do břicha.

Udělám plynulý, vykalkulovaný krok blíž. „Je docela náhoda, že vás tu dnes večer vidím.“

„S bratry Crossovými to vypadá na jednu náhodu za druhou,“ odpoví hravě a do očí se jí vrátí jiskra života.

Modlím se k Měsíční bohyni, aby ještě nepodezřívala naše skutečné motivy.

„Ano, moji bratři se zmínili, že jste naše sousedka z nižšího patra. Chtěl jsem se vám upřímně omluvit za to, jak jsem vás minule v baru odbyl. Měl jsem příšernou náladu a ten hluk mi lezl na nervy.“

„Bary zjevně nejsou vaše parketa. Takže co vás přivádí na škrobené firemní gala?“ zeptá se a ustoupí, aby se elegantně opřela o studené kamenné zábradlí.

Přirozeně přejdeme do hlubšího rozhovoru. Mluví o gala večeru a já plynule stáčím téma k její minulosti, kterou už mám naučenou nazpaměť z její prověrky.

„Chtěl bych vám vyjádřit upřímnou soustrast nad ztrátou vašich rodičů. To nemůže být lehké břemeno,“ řeknu jí a udržuju jemný a upřímný tón.

Vydá rezignovaný, těžký povzdech a opře si paže o kamennou římsu. „Časem je to o něco snazší, ale bylo to neuvěřitelně těžké. Zvlášť po tom všem, co se stalo s Prestonem.“

Předstírám neznalost, abych ji udržel v hovoru. „Kdo je Preston?“

„Můj bývalý manžel. Všichni v téhle budově ten tragický příběh už znají, takže vám ho rovnou povím.“ Hořce zavrtí hlavou. „Pracoval v téhle firmě. Podváděl mě s kolegyní. Přistihla jsem je spolu, přímo na jeho stole. A nejhorší na tom je, že já do jeho kanceláře šla jen proto, abych ho překvapila přesně tím samým.“

Hluboko v mé hrudi zazní tiché, zlověstné zavrčení. Ten hluboký zvuk zavibruje svěžím nočním vzduchem mezi námi. Věděl jsem, že byla vdaná. Četl jsem ty složky. Ale slyšet o té zradě přímo z jejích úst mění situaci. Už jen pomyšlení na to, že se jejího dokonalého těla dotýkal jiný muž – že byla ohnutá přes stůl pro jiného muže – mě naplňuje čirou zuřivostí. Čelisti se mi pevně sevřou, když se přese mě přežene vlna divoké majetnickosti.

Vstoupím přímo do jejího osobního prostoru a ve zlomku vteřiny zkrátím vzdálenost mezi námi. „Jste výjimečná, Valentino. Čelila jste tolika brutálním těžkostem, a přesto tu stojíte v přepychových šatech s postojem královny.“

Tváře jí zalije sytý, krásný ruměnec. „Děkuju. Ale nevyprávěla jsem vám ten tragický příběh jen proto, abyste mi skládal komplimenty.“

Pohlédnu jí přímo do duše a nechám do svého pohledu prosáknout syrovou, nefiltrovanou touhu. „Já vím.“

Ve svěžím vzduchu mezi námi zajiskří něco elektrického a těžkého. Dusivé sexuální napětí nás obalí jako tlustá, nevyhnutelná deka. Bez sebemenších pochybností vím, že cítí úplně stejnou přitažlivost.

Udělám další pomalý, uvážený krok vpřed. Naše těla jsou teď prakticky přilepená k sobě. Žár sálající z její odhalené kůže proniká přímo skrz mé oblečení. Zablokovaná těžkou kamennou zídkou za sebou nemá kam ustoupit. Její hruď se rychle zvedá a klesá proti mé. Rty se jí lehce pootevřou v bezdechém očekávání, když pomalu skloním hlavu. Přiblížím svá ústa k jejím tak blízko, až to mučí, a sleduju tu neviditelnou linii mezi našimi rty, abych odhadl její reakci. Její dech se prohloubí, horký a trhaný naráží na mou kůži.