VALERIE

Po tom hovoru jsem se otočila.

Damianova matka seděla v mém obýváku, jako by tam bydlela odjakživa. Damianova sestra stála u okna se založenýma rukama a dívala se na mě jako na něco, co se přitoulalo zvenku a nemohli se toho dost rychle zbavit.

Damian mě pozoroval s oním specifickým výrazem muže, který čekal, co udělám.

Podívala jsem se na něj. „Můžeme si promluvit? O samotě?"

N