Slovo *družka* visí ve vzduchu. Rezonuje mi v uších. Pomalu otočím hlavu a pohlédnu na Declana. Oči se mi rozšiřují ochromujícím šokem a rozpaky. Můj mozek se zoufale snaží zpracovat tohle náhlé odhalení. Declan je můj osudový druh? To uvědomění mě zasáhne jako rozjetý vlak.

Vracím se v myšlenkách k několika posledním dním. Nikdy jsem mezi námi necítila tah nadpřirozeného pouta osudových partnerů.