Jemné, zlatavé ranní slunce pomalu proniká úzkou skulinou v těžkých závěsech ložnice. Jasný paprsek mě trefí přímo do oka. Zamrkám proti tomu ostrému světlu. Místo abych zasténala a převalila se na bok, abych to světlo zablokovala, se mi na tváři roztáhne široký, upřímný úsměv.

Poprvé po dlouhých týdnech se probouzím v míru. Od té hrůzné noci, co mi zmasakrovali rodiče, definovala moje rána vždyck