Bylo po půlnoci a areál samotného hřbitova byl již oficiálně uzavřen. Ve vzduchu se vznášela podivná mlha, slabá, řídká a nesmírně deprimující, jako kdyby z mrtvých vstávala horda duchů. Vanul mrazivý, občasný vítr, vlivem kterého stromy šeptaly, jako by žily vlastním životem, a mrholení smáčelo zemi a měnilo všechno v naprosté bláto.

Z temnoty hřbitova se vynořila silueta, zastavila se před jední