Před Clařinýma očima se rozprostíralo moře truchlících oblečených v černém. Někteří plakali, někteří bědovali a někteří nabízeli útěchu.

"Claro, je tu popel tvého otce. Musíš ho přivítat," naléhal jeden ze vzdálených příbuzných. Ale ona měla pocit, jako by jí nohy přimrzly k zemi, nedokázala se pohnout ani plakat.

Se štípajícíma a oteklýma očima se zadívala do dálky a sledovala příbuzné plačící ko