Toho večera na panství Thorneových Miriam připomněla svému synovi: „Počkej chvíli, Dante. Před vstupem do domu bys měl odehnat smůlu.“ Dante se zastavil v půli kroku.

Zíral na sůl, kterou Miriam připravila, a zacukalo mu obočí. Tohle nebylo o odhánění smůly – tahle pověra mu připadala spíš jako zkouška jeho trpělivosti.

Dante si prohlédl krásné hedvábné šaty, které měla na sobě jeho matka, zhlubok