„Tatínku, už je to lepší.“

Princeznin udýchaný šepot se propletl dusivým vzduchem obývacího pokoje. Její sladký tón v sobě nenesl nic než nevědomou nevinnost.

Atmosféra ztěžkla zakázaným napětím. Don se ocitl v pasti zničující zkoušky své pevné vůle a každou sekundou ztrácel půdu pod nohama. Jeho osmnáctiletá nevlastní dcera ležela rozvalená na pohovce v obýváku a nabízela se mu jako obětní dar. Její dlouhé blond vlasy se v chaotickém zmatku rozlévaly po kožených polštářích. Její laní oči byly zastřené mlhavým potěšením, kterému ještě vůbec nerozuměla.

Přes vlhké, jemné hedvábí jejích růžových kalhotek kroužil Donův tlustý prst trýznivými, neúprosnými kruhy po jejím zduřelém poštěváčku. Křehká látka se lepila na její vlhkost. Obrys jejích stydkých pysků se jasně rýsoval pod zničenou látkou, prosáklou jejím vlastním nepřiznaným vzrušením. Zatnul čelisti. Jeho svaly se napnuly jako svinutý drát, pohlceny naprostou nesprávností a ohromujícím pokušením tohoto jediného okamžiku. Jeho ztěžklý čurák bolestivě pulzoval proti omezující bavlně jeho tepláků a toužil po uvolnění, na které neměl právo.

Volnou rukou křečovitě svíral polštáře pohovky. Klouby mu námahou zbělely až na kost. Byl to akt čirého zoufalství, jak se snažil zabránit tomu, aby tu tenkou bariéru nestrhl a celou ji tam a tehdy nesežral zaživa. Každé vlákno jeho bytosti vyžadovalo, aby zabořil své prsty a svůj čurák hluboko do její panenské kundy.

Zíral na mokrou skvrnu růžového hedvábí a přinutil své hrdlo spolupracovat.

„Jsi si jistá, Princezno?“

„Mmm, ano, tatínku. To svědění je pryč… děláš to tak dobře.“

Její bezelstná odpověď roztříštila poslední zbytky jeho křehké kontroly. Ta slova byla nevinným útokem na jeho sebeovládání a vyslala mu přímo do slabin vlnu temné chtíče. Zcela to vymazalo jeho váhání.

Přitlačil mnohem silněji. Špička jeho drsného prstu přesně nahmatala ten masitý, citlivý malý hrbolek ukrytý pod hedvábnou bariérou. Začal ho třít pevnými, neúprosnými, panovačnými tahy.

Princezna ostře vydechla. Její boky se bez jejího velení zvedly z polštáře. Její stehna se začala chvět a klesala dál od sebe, jak se její chráněná nevinnost rozpadala pod jeho mozolatým dotekem. Prohnula záda a hrudník vtiskla vzhůru, až jí bradavky ztvrdly proti tenké bavlně jejího tílka.

Z hloubi Donovy hrudi uniklo temné, zvířecí zavrčení. S fascinujícím hladem sledoval její čistou, nefalšovanou reakci. Vědomí, že nemá tušení, co s ním dělá, přiživovalo zakázaný oheň, který mu bouřil v krvi.

Jemně ji dráždil a do svého hrubého hlasu nechal prosáknout zvrhlý podtón.

„Líbí se ti to, holčičko? Tatínek ti jenom pomáhá, viď? Aby to už nesvědilo.“

Její prsty se zoufale zabořily do čalounění pohovky.

„A-ano! Je... je to tak divné… ale dobré, tatínku, tak dobré –“

Z hrdla se mu vydral chraplavý sten. Ironie té situace byla k zbláznění. Neměla sebemenší tušení. To nevinné svědění, které ho prosila napravit, bylo její vlastní zoufalé, dospívající vzrušení. Její mladé tělo po něm prahlo a pulzovalo pokaždé, když pohlédla na jeho statnou postavu, a ona byla příliš naivní, než aby pochopila svou vlastní biologii.

Z jeho žaludu prosákl preejakulát a navlhčil přední část jeho tepláků. Poháněl ho temný, nenasytný hlad, který mu zatemnil rozum. Potřeboval cítit její holou kůži.

Jeho hlas klesl do zvrhlého chrapotu.

„Princezno. Je to lepší, když se tě tatínek dotýká tady?“

Odvážně sjel svým tlustým prstem níž. Obešel prosáklý šev hedvábné bariéry, sáhl pod lem jejích kalhotek a přímo zavadil o zduřelý, kapající vchod do její kundy. Spalující žár jejího mokrého masa mu spálil nervová zakončení.

Bezmocně zakňučela. Její stehna se rozestoupila v aktu čiré odevzdanosti a celou se mu odhalila.

„Tatínku, prosím –“

Ta jediná, zoufalá prosba byla bodem zlomu.

Z Donových rtů se vydrala chraplavá, bezdechá kletba. Jeho sebeovládání prasklo. Mokré tření o jeho prst, pohled na ni, jak se mu roztáhla dokořán, a sladký zvuk jejího žadonění ho poslaly přímo přes okraj. Udělal se s ohromující silou. Jeho boky cukly dopředu, když se to intenzivní uvolnění vylilo horké, husté a lepkavé přímo do jeho vlastních tepláků. Potěšení otřáslo jeho mohutným tělem, silnější a intenzivnější než cokoliv, co zažil za poslední roky. Vidění se mu na okrajích rozostřilo, jak prožíval ten mučivý, zvrhlý vrchol.

V mlhavém dozvuku na něj sladká, nic netušící Princezna jen zamrkala. Její rty se v mírném zmatku pootevřely, když pozorovala jeho těžké dýchání.

„Tatínku? Jsi v pořádku?“

Dusivá realita jeho činů stáhla jeho mysl zpět. Vyplula na povrch pronikavá vzpomínka z doby před třemi měsíci a vysmívala se úctyhodnému obrazu, který se snažil vybudovat.

Don, pětačtyřicetiletý vdovec, si vzal Corinne s pevnými sliby. Přísahal jí, že ji nikdy neopustí tak jako její bývalý manžel. Strávil dva dlouhé roky tím, že tu mladší ženu přesvědčoval, že je solidní a spolehlivý muž. Když nakonec přijala jeho žádost o ruku, upřímně se snažil hrát roli milujícího, úctyhodného nevlastního otce její dcery. Kupoval Princezně dárky. Pomáhal s jejím domácím vzděláváním. Svou roli hrál bezchybně.

Ale Princeznino rychle rozkvétající tělo vytrvale, neúprosně kazilo jeho myšlenky den za dnem. Nedokázal ignorovat to, jak se její kozy napínaly v těch těsných tílkách, nebo jak se její zadek pohupoval v těch kraťoučkých sukních, které doma ráda nosila. Všiml si, jak se kousala do svého masitého spodního rtu, kdykoli ho přistihla, jak na ni zírá.

Absolutní bod zlomu nastal jen o pár chvil dříve toho odpoledne.

Don se právě vrátil z práce a svalil se na pohovku v obýváku. Princezna okamžitě vběhla do místnosti, své velké laní oči vykulené falešnou starostí.

„Vítej doma, tatínku.“

S lehkým zachichotáním se usadila přímo vedle něj. Polštáře se pod její vahou prohnuly. Její holé, hladké nohy se záměrně otřely o jeho silné stehno, než je nestydatě roztáhla doširoka, bez jakéhokoli ponětí o své provokativní póze.

Dech se mu zadrhl v hrudi, když si svýma malýma rukama pohrávala v klíně. Naklonila se k němu a zmenšila vzdálenost mezi jejich těly.

„Tatínku. Každý den mě to tam dole svědí, kdykoli tě vidím, a myslela jsem, že na to budeš mít nějaké řešení. Můžeš to prosím tě udělat tak, aby to přestalo? Bolí to.“

Její hlas byl jemný, nejistý šepot. Zamrkala na něj s upřímnou prosbou, ze které se mu žaludek zkroutil do mučivých uzlů.

Tep mu ohlušujícím způsobem burácel v uších. Ta slova se mu v hlavě odrážela v neúprosné smyčce. Svědí ji to, kdykoli ho vidí. Zatnul čelisti a bojoval s vnitřní válkou. Byla opravdu tak naivní? Opravdu nedokázala pochopit, co s ním dělá? Jeho temný, hladový pohled sklouzl na zlomek vteřiny do jejího klína. Bylo to jen na tak dlouho, aby zahlédl viditelnou vlhkost lpící na rozkroku jejích kalhotek a jemné chvění jejích vnitřních stehen.

Přinutil oči vrátit se zpět na její obličej. Snažil se to odmítnout. Snažil se být tím slušným mužem, o kterém si Corinne myslela, že si ho vzala.

„S tímhle ti nemůžu pomoct, Princezno. Sedni si pořádně a to svědění přejde samo.“

Přinutil hrdlo fungovat, jeho hlas byl drsný od sebeovládání.

Ale Princezna zakňourala na protest. Její drobné prsty se natáhly a pevně se ovinuly kolem jeho mohutného bicepsu a naléhavě za něj zatahaly. Její spodní ret se vysunul do zničujícího trucovitého výrazu.

„Ne, ono se to vrátí. Zkoušela jsem to, ale nechce to přejít. Prosím, pomoz mi. Jsi chytrý. Na všechno máš vždycky nějaké řešení.“

Ta nevinná chvála zlomila jeho odhodlání. Každý sval v jeho těle se pevně sevřel, rozpolcený mezi tím, zda odejít, nebo ji navždy zničit. Jako slabý, sexem posedlý parchant podlehl tomu šílenému pokušení.

Zamumlal svou kapitulaci, srdce mu divoce bušilo do žeber.

„Pomůžu ti, Princezno. Ale nesmíš to říct mamince, jasné?“

Jeho velká ruka sklouzla přes její holé koleno, palec se majetnicky zabořil do její jemné kůže, aby potvrdil to tajemství. Vzduch v obýváku se změnil, nabitý něčím temným a zakázaným.

Princezna zamrkala a zmateně naklonila hlavu.

„Proč?“

Don se k ní plně otočil. Jeho stisk na jejích křehkých ramenou zesílil.

„Protože máma je velmi žárlivá žena. A to, co se ti chystám udělat... je přesně to, co dělám jí.“

Nebezpečně zamumlal varování a snížil hlas do chraplavé barvy.

Na letmou vteřinu na něj Princezna jen zírala. Její nevinná mysl bojovala s tím, aby si dala dohromady jeho zvrhlý význam. Ale poháněla ji čistě ta šílená bolest mezi nohama. Nenaplněné vzrušení bylo příliš neodbytné. Zachichotala se, nevědomá si zničující bouře, kterou rozpoutala nad jejich domácností.

Zvedla ruku a zahákla svůj malý malíček kolem jeho masivního a zpečetila ten hříšný slib.

„Slibuju, tatínku!“

A přesně tak byl jeho sestup do hříchu dokonán. Byl ztracen ve svých nejtemnějších touhách.

Vzpomínka vybledla a stáhla jeho vědomí zpět do zničující přítomnosti.

Don seděl jako přimrazený na kožené pohovce. Jeho horká mrdka v teplácích rychle chladla, nepříjemně se lepila na jeho kůži a bavlněnou látku. Ta lepkavá spoušť sloužila jako fyzický důkaz jeho selhání v roli otce. Princezna zůstala ležet rozvalená vedle něj. Její pěkná, zduřelá kunda se pod jeho rozpáleným pohledem stále otevřeně leskla, vlhká a nedotčená studem. Její hrudník se zvedal a klesal v pravidelném rytmu, stále se nesla na vlně zakázaného potěšení, které jí právě poskytl.

Zíral na její zčervenalé tváře a nevinný zmatek doznívající v jejích širokých laních očích. Těžké ticho obývacího pokoje tlačilo na jeho široká ramena a dusilo ho tíhou reality. Hranice byla zničena ve vteřině, kdy se jeho prst dotkl jejích mokrých kalhotek. Překročil čáru, kterou už nikdy nepůjde vzít zpět, a nechal své přízemní touhy pokořit svou morálku a sliby dané manželce.

Don s děsivou jistotou ví, že z této incestní cesty už není návratu. Je v prdeli.