Oslnivé dozvuky potěšení z Donova těla vyprchaly v mžiku oka. Lepkavá spoušť z jeho vystříkané nálože se nepříjemně lepila na kůži pod tepláky a sloužila jako fyzický důkaz jeho selhání v roli otce. Namísto blaženosti narazila do jeho hrudi drtivá vlna viny a začala ho dusit. Trhnutím odtáhl ruku od Princezniných prosáklých záhybů, jako by ho její kůže pálila. Jeho široká hruď se zvedala trhanými, nerovnoměrnými nádechy, když na něj konečně dolehla děsivá realita jeho činů.

*Co to kurva dělám?*

Hanba mu proudila žilami jako kyselina do baterií. Těžce si sjel rukou po obličeji a žaludek se mu svíral do mučivých uzlů. Pamatoval si přesně, jak sténala, jak se na něm to její malé tělíčko chvělo. Dočista ztratil ten svůj zasraný rozum.

*Tohle je moje nevlastní dcera. Jak jsem to mohl udělat?*

„Tatínku… jsi v pořádku?“ Princeznin jemný, ustaraný hlas ho vrátil zpět do zničující přítomnosti.

Pozorovala ho velkýma, nevinnýma laníma očima. Její rty byly mírně pootevřené a tváře jí hořely horkostí z toho, co jí právě udělal. Vypadala nádherně rozcuchaně. Vlasy měla zcuchané, stehna se jí lepila vlastními šťávami a její drobné bradavky tvrdě trčely pod tenkým topem. Neměla tušení o psychologickém chaosu a morální destrukci, kterou právě rozpoutala v jeho mysli.

„Jsem v pořádku, Princezno.“ Don ztěžka polkl, aby si odkašlal ze suchého hrdla, a jeho hlas zněl napjatě a drsně.

Ale jeho náhlý odstup mu neuvěřila. Cítila, jak mu cukaly boky, když se udělal do tepláků jako puberťák zblázněný hormony. Skousla si svůj masitý růžový spodní ret. Tento nevinný, nevědomý čin brutálně zaútočil na jeho třepící se sebeovládání.

„Udělala jsem něco špatně?“ domáhala se ujištění.

*Ano. Všechno na tobě je špatně. Ty mě kurva zabíjíš.*

„Ano, udělala!“ vyštěkl na ni Don, když jeho frustrace překypěla a roztříštila jeho klid.

Princezna sebou škubla a stáhla se před jeho drsným tónem. Její oči se doširoka otevřely bolestí. Když viděl, jak se takhle krčí, jeho náhlý hněv se vytratil. Namísto něj se vynořil temný, dravý hlad a ukázal se být mnohem nebezpečnějším než jeho povaha.

Zoufalou rukou si prohrábl rozcuchané vlasy a zamumlal zběsilou omluvu, aby si zachoval alespoň kousek zdravého rozumu. „Omlouvám se, Princezno. Ale tohle bych neměl dělat. Musím jít.“

Zoufale toužil vytvořit fyzický odstup, než udělá něco neodpustitelného, a tak se postavil z kožené pohovky. Potřeboval mezi ně právě teď vložit nějaký prostor.

Princezna ho odmítla nechat uniknout. Propukla v pláč a vybuchla v emocionální záchvat. Přes své vzlyky ho pevně popadla za svalnatou paži a její malé prsty se mu zaryly do kůže.

„Tatínku, ne! Neodcházej!“

Don zamrzl v čisté hrůze. Zběsile střelil pohledem po hodinách na zdi. Bylo už šest hodin odpoledne. Corinne, jeho žena a její matka, mohla každou minutou vejít do vchodových dveří. Kdyby Corinne vešla a viděla svou drahocennou dceru hystericky plakat na pohovce, jeho pohodlný život by se rozpadl na popel.

*Do prdele.*

Uvězněn okolnostmi se znovu posadil na kožené polštáře. Přitáhl si její chvějící se tělo na svou širokou nahou hruď, aby utišil její slzy. Ale vteřinu poté, co se na něj její teplá, měkká kůže přitiskla, dech se mu zadrhl v hrdle. Její pevné bradavky se otřely o jeho torzo a její poddajné tělo se k němu přimklo, jako by byla stvořena k tomu, aby tam zapadla. Jeho spící vzrušení se vrátilo s pomstychtivou silou. Zasáhlo ho to mučivou silou. Jeho čurák ztvrdl na kámen, tlustý a bolavý, bolestivě uvězněný proti látce jeho tepláků.

Ostrčil ji od sebe dřív, než mohla ucítit jeho skálopevnou erekci narážející do jejího stehna. „Princezno, musíš přestat brečet. Máma se brzy vrátí, pamatuješ? Slibovala jsi, že naše malé tajemství udržíš v bezpečí.“

Princeznu hrozba její matky neodradila. Její slzy zpomalily, nahrazeny nově nalezenou drzostí, která zabarvila její tón.

Tvrdohlavě zašeptala, její hlas se chvěl nepopiratelnou potřebou. „Ne. Líbilo se mi, co jsi dělal předtím, budeme pokračovat.“

Než mohl Don zpracovat její požadavek nebo zareagovat, aby ji zastavil, oběma rukama ho popadla za jeho silné zápěstí. Stáhla jeho dlaň přímo dolů, rovnou mezi své roztáhnuté nohy. Žhavé, kluzké vzrušení mu okamžitě obalilo prsty. Její mokrá kunda mu pulzovala proti jeho doteku. Začala se svými boky třít o jeho uvězněnou ruku a kroužila pomalými, hříšnými kruhy.

„Tatínku, prosím. Teď nepřestávej… Chci víc.“ žadonila bez dechu, její oči napůl přivřené touhou.

Její boky dál nestydatě kroužily. Každé zoufalé tření vyslalo jí žilami čerstvé blesky potěšení a pokrylo jeho prsty dalším jejím sladkým sirupem. Don ji sledoval, okouzlený a poražený. Jeho vlastní tělo zradilo jeho lepší úsudek. Jeho čurák pulzoval a z jeho špičky unikala čerstvá kapka preejakulátu, zatímco ji sledoval, jak se sama šuká na jeho ruce.

*Kde se kurva naučila takhle hýbat?*

S naprostou jistotou věděl, že by se měl stáhnout. Potřeboval to šílenství zastavit. Ale její zoufalé, potřebné pohyby roztříštily poslední zbývající střípky jeho pevné vůle. Její těsná malá kundička svírala jeho prsty přes prosáklé hedvábí, jako by je už nikdy nechtěla pustit.

*Do prdele…*

Jeho sebeovládání prasklo. Jedním hrubým pohybem ji strčil zpátky dolů na polštáře pohovky, přičemž odhodil veškeré morální váhání a pocit viny. Její nohy se pro něj široce roztáhly. Zahákl svůj tlustý prst do okraje jejích prosáklých růžových hedvábných kalhotek a strhl je stranou. Odhalil její zduřelý, kapající vchod svému hladovému pohledu.

Byla nahá a hladká. Její oteklé malé pysky se leskly těžkým vzrušením. Její klitoris byl zduřelý do dokonalého malého poupěte a její drobná růžová dírka se chvěla, jako by po něm hladověla.

*Kurva.*

Sběhly se mu sliny při tom božském pohledu na její vlhkost. Jeho čurák mu v kalhotách zacukal, zoufale toužící být pohřben hluboko uvnitř její kundy.

„Kurva,“ zavrčel Don nahlas, neschopen potlačit ten zvířecí pud, který mu drásal hruď.

Zoufale toužil po hlubší dávce její esence, a tak z jejího těla strhl tu jemnou látku. Přiložil to zničené, promočené hedvábí přímo ke svému nosu a zhluboka se nadechl. Oči se mu zavřely, když jeho divoké smysly tvrdě zasáhla její květinová, kořeněná vůně. Vonělo to jako čirý, zkurvený hřích.

„Hnngh… kurva, Princezno. Voníš tak zkurveně dobře.“ zasténal a poddal se hlubokému, incestnímu hříchu. Jeho čurák v teplácích bolestivě pulzoval.

Princezna v odpověď zakňučela. Její syrová touha zesílila, když sledovala, jak je její nevlastní otec pohlcován její vůní jako vyhladovělé zvíře. Její vlastní vzrušení z ní vytrysklo při tom zvráceném pohledu.

„Tobě… se to líbí, tatínku?“ vydechla, roztáhla stehna ještě víc a hladově mu nabídla svou lesknoucí se kundu.

„Líbí? Já to kurva miluju, zlato.“ Jeho hlas byl tichý, chraplavý a odhodlaný.