Pohled Conrada

Blair zůstala stočená u mě, její dech byl stále roztřesený poté, co se udělala na mých prstech. Tvář měla dál zabořenou v mém krku, jako by ještě nesnesla pohled na mě.

Nechal jsem ruku mezi jejími stehny a jemně ji hladil přes vlhkost jejích šortek. Byla úplně promočená a při každém pomalém přejetí mých prstů se znovu zachvěla.

Netlačil jsem se do ní. Jen jsem ji jemně třel a cítil