Pohled Conrada

Na vteřinu jsem ztuhl a má ruka mezi Blaiřinýma nohama ustrnula. Vzhlédla ke mně se širokýma, zpanikařenýma očima.

Klidně jsem se usmál a přitiskl jí prst na rty.

„Odpověz jí,“ zašeptal jsem. „Řekni jí, že si jen povídáme.“

Ztěžka polkla a zvýšila hlas jen natolik, aby pronikl skrz dveře.

„Jsme v pořádku, mami. Conrad... se mnou jen probírá mé chování. Všechno je v pořádku.“

Na druh