Vance se opře do tmavé kůže svého kancelářského křesla a upře na mě svůj vypočítavý pohled. Pozoruje mou tvář, jestli nezahlédne jakýkoli náznak paniky, ale když zůstávám potichu, konečně překlene tu propast uplynulých tří let.

„Poté, co jsi tu noc odešla z nemocnice a už nikdy nezavolala, se Maddie o pár týdnů později do klubu vrátila. Oficiálně podepsala smlouvu jako submisivní. Bylo to poprvé, co mi někdo odešel bez jediného ohlédnutí, a můžu tě ujistit, že jsem si tu zkušenost vůbec neužil. Okamžitě jsem se jí na tebe vyptával. Trvala na tom, že můj životní styl pro tebe není to pravé. Odrazovala mě od toho, abych tě uháněl, a řekla mi, abych tě nechal na pokoji.“

Pomalu vydechnu a prstem přejíždím po prošívání na opěrce.

„Upřímně, víc mě překvapuje, že je do tohohle světa zapletená Maddie. Nikdy mi to ani v nejmenším nenaznačila.“

Ignoruje mou snahu odvést řeč jinam. Oči mu ztmavnou, když dál líčí své neúnavné pátrání po mně.

„Maddie se v klubu čas od času objevovala, aby si tam hrála, a nakonec přijala Declanův obojek. Při každé příležitosti jsem z ní tahal informace o tobě. Nikdy nebyla sdílná. Zuřivě tě chránila a neustoupila ani o píď. Takže když se objevila možnost koupit zrovna tuhle kávovou společnost, bez vteřiny zaváhání jsem po té příležitosti skočil. Musel jsem tě znovu vidět. Bez ohledu na to, co jsem dělal nebo s kým jsem byl během posledních tří let, nedokázal jsem na tebe zapomenout.“

Z jeho syrové intenzity mi přeběhne mráz po zádech. Svým pohledem se mi provrtává do očí a tiše po mně požaduje, abych pochopila samotnou obrovitost jeho posedlosti. Nejsem hloupá, ale můj mozek má problém zpracovat realitu toho, že nějaký muž koupil celou korporaci jen proto, aby vystopoval jednu ženu.

„To je ten skutečný důvod, proč jsi sem přišel?“

„Ano i ne. Kávový průmysl je teď na vzestupu, takže to na papíře dávalo naprostý finanční smysl. Ale skutečnost, že na seznamu zaměstnanců bylo tvoje jméno, byla pro tu akvizici rozhodujícím faktorem.“

Věnuje mi jemný, neomluvný úsměv. Svírám okraj svého sedadla a srdce mi buší o žebra. Samotný rozsah jeho oddanosti je naprosto ohromující.

„Jsi blázen?“

„Možná.“

Zamyšleně přikývne, nakloní se dopředu, opře se předloktími o skleněný stůl a bere si za své činy zodpovědnost.

Zavrtím hlavou a cítím se jeho doznáním vyvedená z míry.

„Nemůžu tomu uvěřit. Koupil jsi pro mě celou společnost.“

„Je to pravda.“

Natáhne se přes stůl, překryje mé ruce svými a tím mě uklidní.

„V den, kdy jsem ten nákup dokončil, jsem okamžitě nařídil schůzi zaměstnanců. Nemohl jsem čekat ani o jedinou vteřinu déle, abych tě znovu viděl. A pak se mi dostalo té čiré radosti, když jsem vešel do haly jen proto, abych tě přistihl, jak nepokrytě okukuješ Declana. Netřeba říkat, že mě to vytočilo.“

Z hrudi se mu ozve hluboké uchechtnutí namířené na jeho vlastní pošramocené ego. Tváře mi zahoří intenzivním horkem z toho, že mě tak přímočaře usvědčil.

„Neokukovala jsem Declana.“

Skepticky zvednuté tmavé obočí mě donutí zařadit zpátečku. Kousám si spodní ret a cítím, jak se mé obranné zdi pod jeho chápavým pohledem hroutí.

„Dobře, trochu jsem ho okukovala. Je to velmi pohledný muž. Ale můžu ti slíbit, že to nebylo nic v porovnání s tím, jak agresivně jsem si prohlížela tebe.“

Po jeho nápadné tváři se rozlije samolibý, spokojený úsměv.

„Ano, přesně si pamatuji ten výraz ve tvé tváři, když jsi mi v hale doslova padla do náruče.“

Nutím se soustředit, potřebuju konverzaci stočit zpátky k jádru věci, než jeho přirozený šarm přemůže moje smysly. Těžký stoh BDSM dokumentů mezi námi stále leží jako hmatatelná překážka a dožaduje se pozornosti.

„Proč jsi mě tak neúnavně hledal?“

Pustí mé ruce a pomalu přejede pohledem po mém těle. Ta temná vášeň, která mu kalí oči, je nepřehlédnutelná, svléká mě donaha, aniž by ze mě sundal jediný kousek oblečení.

„Jsi vším, čím by submisivní žena měla být.“

Ta slova mě zasáhnou přímo do hrudi. Dech se mi bolestivě zadrhne v krku, jak můj tep nabere na obrátkách.

„Opravdu si to myslíš?“

Jeho predátorský úsměv se při mé bezdechové otázce ještě rozšíří. Vím, že jsem právě vyložila karty na stůl. Položením téhle otázky jsem otevřeně přiznala, že naprosto přesně chápu, co tím myslí. Dala jsem najevo svou niternou ochotu se mu podvolit.

„Ano. Teď přichází část, kdy budeme oficiálně diskutovat o dynamice našeho vztahu. Jsem Dom. Ale na to jsi už očividně přišla. Připomeň mi později, abych tě potrestal za to, že jsi to včera u sebe doma tajila. Ne, zapomeň na to. Zoufale potřebuješ být potrestána za to, že jsi nepadla rovnou na kolena ve chvíli, kdy sis uvědomila, kdo skutečně jsem.“

V ústech mi úplně vyschne. Ztěžka polknu, tep mi zběsile pádí při té velmi reálné hrozbě jeho fyzického trestu. Trhaně přikývnu, i když si nejsem jistá, jestli souhlasím s jeho prohlášením, nebo jestli mu tím potvrzuji, že mu ten trest připomenu vykonat.

Nakloní hlavu a s ostrou zvědavostí si mě prohlíží.

„Jak přesně toho o tomhle životním stylu tolik víš? Maddie si byla jistá, že o to nemáš zájem a že nejsi stavěná na to, abys byla submisivní.“

Po krku mi stoupá jasně červený ruměnec a pokrývá mi tváře. Sklopím zrak do klína a propletu si prsty. Maddie neměla o mých skrytých touhách ani ponětí. Jak bych vůbec mohla něco tak intenzivně osobního a temného sdílet se svou nejlepší kamarádkou? Tajila jsem to přede všemi. Ale jak tu tak sedím pod Vanceovou velitelskou přítomností a cítím syrovou moc, která z něj sálá ve vlnách, uvědomuju si, že to před ním nedokážu schovat. Ani se o to nechci snažit.

„Vlastním pár knih věnovaných tomuto tématu.“

Přiznat svou nejhlubší, nejtemnější fantazii nahlas mě děsí. Připravuju se na jeho odsouzení, ale Vance prostě září. Sáhne dolů a rozhodným pohybem vytáhne jeden konkrétní list papíru zprostřed tlustého stohu na stole.

„Kolik knih přesně?“

Rychle si v duchu spočítám svou pečlivě ukrývanou skrýš.

„Dvacet tři. Plus minus pár.“

Z hrudi mu unikne překvapený, potěšený smích. Čirá radost v jeho tváři zmírní mé obavy a navzdory vážnosti situace mi přes rty vyklouzne nervózní zachihotání.

„Maličká, to je o dost víc než pár. Jak proboha se ti povedlo takovou sbírku tak dlouho tajit?“

„Jak proboha mohla Maddie přede mnou tajit to, že v tomhle životním stylu jede ona? Normálně jsem silná ženská, která si od nikoho nenechá srát na hlavu. Ale pokud jde o muže v mé minulosti, vždycky jsem zoufale toužila předat jim kontrolu. Chtěla jsem dominantního muže, který převezme vedení a ukáže mi mé místo. Naneštěstí se mi vždycky podařilo vybrat si slabochy, kteří byli příliš zastrašení na to, aby se skutečně ujali velení.“

V naprostém úžasu zakroutí hlavou a v jeho temných očích se zaleskne divoký příslib.

„To je úžasné. V tom případě přeskočím základní úvod do našeho způsobu života a přejdu rovnou ke skutečným pravidlům a očekáváním.“

Zvednu roztřesenou ruku, abych ho zastavila. Srdce mi zběsile buší o žebra. Potřebuju ta konkrétní slova slyšet vyslovená nahlas. Nemůžu tu nechat žádný prostor pro mylné interpretace nebo zmařené naděje.

„Počkej. Potřebuju se ujistit, že tomu rozumím správně. Chceš, abych byla tvoje submisivní?“

Přestane přerovnávat papíry a zabodne svůj pronikavý pohled do toho mého.

„Chci, abys byla moje submisivní. Omlouvám se, že jsem k tobě nebyl už dřív přímější a otevřenější. Ale už jen to, že jsem s tebou ve stejné místnosti, přirozeně probouzí mou dominantní stránku. Toužím po tvé submisivitě. Byla jsi tak úžasná, že jsi mi ji navzdory svým pochybnostem a zmatku poskytla, ale od této chvíle to budeme dělat správně.“

Zvedne vrchní dokument a podá mi ho.

„Tento papír právně stvrzuje, že jsi plnoletá a že s naším životním stylem dobrovolně souhlasíš.“

Vezmu si z jeho sevření ten těžký pergamen. Očima přelétnu formální text. Je to standardní čestné prohlášení obsahující naše úřední jména a formulace jako „při plném vědomí“ a „plnoletá“. Ale jak můj pohled sklouzne k pravému dolnímu rohu stránky, jako by se mi z plic vytratil všechen vzduch.

Řádek pro podpis už je opatřený datem.

Je tam datum přesně před třemi lety. Přesně ten den poté, co jsme se poprvé potkali v té temné uličce za klubem.

Zírám na ten inkoust a vidění se mi trochu rozostřuje. Zasáhne mě to jako zemětřesení. Vypracoval tu smlouvu okamžitě. Byl připravený na to, že se k němu celou tu dobu vrátím, i když jsme spolu strávili jedinou hodinu. Vědomí, že choval takovou úroveň intenzivní, dlouhodobé posedlosti, mi vhání mravenčení čiré, nefalšované rozkoše přímo do hlavy. Shromažďuje se to nízko v mém břiše a zažehává mezi mými stehny hluboké, vlhké horko.

„Tato další část je pro vyjednávání nejdůležitější. Dá mi jasnou představu o tom, co už víš.“

Podá mi menší, detailně popsaný štos papírů. Sklopím zrak a vidím explicitní, obsáhlý dotazník limitů. Ten tučný text nahoře na mě přímo křičí.

„Chci, abys to důkladně vyplnila. Přesně to diktuje, co jsi ochotná zkusit a co absolutně nepřipadá v úvahu. Chápeš ten zásadní rozdíl mezi tvrdým a měkkým limitem?“

Pevně ten explicitní dotazník svírám ve svých zpocených dlaních. Hruď se mi zvedá a klesá v rychlých, mělkých nádeších. Každou noc, sama ve své temné ložnici, jsem živě snila právě o tomhle okamžiku. Fantazírovala jsem o mocném Domovi, který bude vyžadovat mou naprostou podřízenost a neúprosně mi stanoví své podmínky. Ale vždycky jsem věřila, že je to jen nemožná fantazie.

Teď mi ta fantazie zírá přímo do tváře. Stojím na okraji děsivé propasti. Pokud skočím, nebude návratu do normálního života. Zřítím se přímo do propasti. Z toho čirého očekávání se mi rozbuší tep. Zoufale čekám, že se z tohohle snu probudím, ale těžká váha papíru v mých rukou z něj dělá nepopiratelnou realitu.