Po zdánlivé věčnosti mi docházela trpělivost, a přesto jsem v temnotě zahalující pláž pořád nic neslyšela.

„Kde je?“ prolomila jsem nakonec ticho.

„Někdy mu chvíli trvá, než ty flashbacky odezní,“ konstatoval moudře Cole.

Nedíval se na mě ani směrem na pláž jako já. Místo toho zíral na svou nohu, kterou dál popoháněl houpačku sem a tam.

„Flashbacky z doby, kdy jste byli v armádě?“ zeptal