Natáhnu krk, abych z okna viděla, kdo jako první vejde hlavními dveřmi. Všímám si roztříštěného skla a dochází mi, že právě to jsem si celou dobu tahala z těla.

Za keři se míhá chomáč hnědých vlasů a upoutává moji pozornost. Tuhle hlavu neznám a ve zlomku vteřiny vím, že můj čas na odpočinek vypršel. Jsem si skoro jistá, že i když ten kousek skla vytáhnu, nebudu moct chodit. Ale zároveň vím, že kd