Ignoruje to. „S tvým otcem jsme strachy bez sebe. Derek je strachy bez sebe. Že jsi ty děti takhle odvezla… Je to jejich otec!“

Ječí tak nahlas, až mě z toho bolí ucho. Rychle zkontroluju, jestli nikdo není nablízku – nemám zapotřebí dělat si ostudu na více frontách – a pak si ji dám na hlasitý odposlech.

„Zajímá tě vůbec, proč jsem ty děti odvezla?“

„Pro to neexistuje žádná omluva. Naprosto žádná