Zapnu si zip a otočím se ke dveřím. Vidím její odraz v jednom z mnoha zrcadel s černým rámem v pracovně. Zírá mi na záda a na něco čeká. Na nějakou známku naděje. Něco, čeho se může zachytit.

Ale momentálně pro ni nemám nic, co bych jí mohl dát. Takže místo předstírání prostě odejdu a nechám ji tam v mé prázdné pracovně.

Dokonce i tehdy, když jsem byl hluboko v ní, jsem věděl, že píchat s ní je ch