„To jsem rád. A ty noční můry přestaly?“

Jace se na mě podívá. „Jo. Už žádné.“

Já už to vím. Zvykl jsem si stávat v podivných nočních hodinách přede dveřmi Jaceova pokoje, abych se ujistil. Nora mě jednou přistihla a já předstíral, že mi někdo volá a že to musím vzít na chodbě.

Už si kvůli těmhle dětem dělala starostí dost na celý život. Je čas, abych tu zodpovědnost převzal já.

„Viktore, můžu se